Co by bylo jinak?

Kdybych mohla přehrát čas jako filmovou pásku. Tolik bych se nestarala o to co si ostatní myslí o mém školním návrhu a věděla, že to bylo něco co jsem vytvořila z toho všeho co jsem tehdy uměla, tak jak nejlépe jsem mohla.

Často jsem neposlouchala architekty ve škole a navrhovala si o čem jsem byla přesvědčená, že bylo správně. a pak se divila, že když není po jejich tak nemám za A.

Také jsem bojovala s vizualizacemi. Ale upřímně, je úlohou architekta vytvářet vizualizace? Myslíte, že vedoucí architekti, kteří mají firmy o 50-200 lidech přemýšlí nad nastavením světla v 3D programu?

A přes to je na tomto faktoru založené hodnocení projektů na školách.

A poté, není snad krásnější, když dostanete od architekta váš interiér nakreslený černým perem rotring, kde vidíte rukopis a originalitu architekta?

Třeba potom ani nebudete chtít ty vizualizace, které jen velmi málo mohou popsat prostor, tak jak bude reálně vypadat. Kde se ztratí to kouzlo originality.

Asi je velmi iluzivní bojovat proti "realistickým" vizualizacím. Ale je to na zamyšlení. Já třeba se snažila a učila se v grafických programech, abych nakonec zjistila, že ruční skica a kresba je mnohem krásnější!

Je v ní kus osobnosti architekta, způsob jakým přemýšlí.

Setkávám se klienty, kteří už očekávají od architekta skicu a nechtějí být spokojení obrázkem z počítače. Takže je to zase krásné, vytvořit interiér jen s pomocí skicy, výrobních výkresů a bezmezné představivosti architekta a důvěry klienta.